
Doslechla jsem se z ověřených zdrojů (od studentů), že na některých pedagogických fakultách označili knihu našeho nakladatelství za skandální a nedoporučují, aby ji budoucí pedagogové vůbec četli, natož doporučovali dětem.
Na závěr si dovoluji uvést citaci z recenze Mileny Šubrtové z 1. 2. 2012 (www.iliteratura.cz): „Holub … využívá … nadsázku, s níž některé epizody ústí až v groteskní či absurdní finále. Pointy řady žábokudelských kousků si koledují o kritiku z pedagogických pozic. Zvířata se zde kradou ze zoologické zahrady, netopýr obalený v cementu je vyprán v automatické pračce, při cestování vlakem přijde k újmě několik starších spoluobčanů a ostatně i samo východisko zápletky – snaha zlikvidovat učitelku – by se mohlo jevit jako zavrženíhodné. Holubovo vyprávění však není míněno smrtelně vážně a proti případnému zneužití (na přebalu knihy se vyjadřuje naděje, že „příhody dětí, rodičů i učitelského sboru /…/ vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny") se brání právě absurdními hyperbolami, jimiž lechtá čtenářovu bránici.“
Patří tedy Holubova Mstivá Soňa mezi zakázané knížky nebo nepatří? Jsem přesvědčena, že nikoli.
PhDr. Jana Semelková, redaktorka JaS nakladatelství