Zuby a nehty, 19 + 1 hrůzostrašná povídka

Dvacet strašidelných povídek od deseti autorů – členů tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Jde o druhé vydání sborníku – aktualizované, doplněné o dva nové příběhy a s novými ilustracemi Tomáše Tvrdého. Povídky jsou určené náctiletým čtenářům, příběhy se odehrávají v současném světě. Skutečně se zdá, že všechno, o čem lekavé povídky vyprávějí, se opravdu mohlo stát.

VAROVÁNÍ MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ:
Tato kniha způsobuje nespavost a noční můry. Organismus po jejím přečtení reaguje na šelesty panickým strachem, dusivou úzkostí, záchvaty hysterie a dráždivým kašlem. Následné zrychlení srdečního tepu může vést k infarktu. Mezi vedlejší a velmi nežádoucí účinky této četby patří studený pot, nekontrolovatelný třas všech končetin a černý chlupovitý povlak jazyka. Devět z deseti čtenářů trpělo na štiplavý mráz, který jim po zádech neběhal, nýbrž doslova tančil čardáš.
Pokud přes všechna uvedená varování najdete odvahu knihu otevřít, nezbývá než doporučit: držte se ZUBY NEHTY!
Dodatek:
Autoři ani nakladatel nenesou odpovědnost za kousance a škrábance způsobené touto knihou.

Zuby a nehty, 19 + 1 hrůzostrašná povídka
Napsali Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý
Ilustroval Tomáš Tvrdý
Pevná vazba, formát 145×205 mm, 224 stran
ISBN: 978-80-87654-02-6 | EAN:  9788087654026

Jednotlivé povídky:
Chi chi chi – možná vůbec netušíte, co se skrývá v trubkách pod vanou snad v každé koupelně…
Polichinello – také historická loutka může mít mouchy, možná je za staletí pěkně mstivá a zlá za všechna příkoří, která se jí stala.
Za zdí – v novém bytě (ale nejen tam) můžete narazit na nečekanou potíž – propadnete se do meziprostoru, odkud není návratu – nebo je?
Ukradené duše – na válečném poli se nábojnice nesbírají, duše mrtvých vás pak jistojistě navštíví…
Noční bojovka – taková noční akce na letním táboře se může proměnit z hry v děsivou noční můru.
Operátor – není radno odpovídat na lákavé nabídky mobilních operátorů, nepřečíst si řádně její podmínky, pak můžete zaplatit i daň nejvyšší…
Živý plot – zdalipak víte, jak moc živý je živý plot okolo vaší zahrady a co vlastně jí?
Všechno zlé je pro něco dobré – v den, kdy naděluje Mikuláš s čerty a andělem, nemusí jít jen o příjemnou večerní nadílku, může totiž jít přímo o život!
Vlasy, vlasy, kolik je vás asi – krutý příběh jedné slečny, kterou souží podivný cizí pramen, který znenadání začne růst v její vlastní kštici.
Dobrou noc, paní knihovnice – není dobré zůstávat v knihovně po jejím uzavření, některým knižním postavám by se to nemuselo líbit…
Markéta byla rychlejší – vyvolávání duchů může být lákavé, ale někdy se taková akce vymkne a je průšvih na světě.
Poslední metro – někdy máme strach z těch, co chtějí pomoci a naopak – raději necestujte posledním metrem v téměř prázdném vagoně, nevíte, s kým jedete!
Návrat do tmy – mít nad druhým moc, uvést ho do hypnotického stavu a nechat ho plnit rozličné úkoly – to by možná chtěl umět každý. Ale co když se hypnóza nepovede?
Večírek ve dvou – ne vždy nás rodiče ochrání tím, že nás zamknou doma, v bezpečí. Zlo totiž může být už dávno předtím uvnitř…
Zavřené dveře – záhadný dům, záhadný deník a záhadní kamarádi – kdo čeká za dveřmi a proč?
Cedulka pro Jakuba – ani ve škole nemusí být bezpečno, obzvlášť je nutné vyhýbat se některým kabinetům!
Holka z výtahu – když se ztrácejí boty v domě, nemusí je odnášet z domu nějaký lapka, může jít o něco daleko horšího!
Červené oči – není radno strašit mladší sestru, může se stát, že se strašícímu strašení vymstí!
Medvídek – v nemocnici nebývá veselo, a co teprve tehdy, když se v ní usadí krutost.
Leze, leze po železe – chodit po trati by se nemělo ani ve dne, natož v noci…

O autorech:

Ivona Březinová: Od prvního vydání knihy, u jejíhož zrodu jsem stála a ujala se role editorky, uplynulo šest let a z mnohých mých studentů se stali samostatně publikující autoři. Vyslyšela jsem jejich výzvu a pro nové vydání v JaS nakladatelství jsem napsala svou vlastní povídku a stala se tak spoluautorkou knihy. Je fajn občas změnit roli a uvědomit si, že i konkrétní kniha má své malé dějiny.

Zeptejte se Ladislava Karpianuse na tři jeho nejoblíbenější města na světě a dostanete okamžitou odpověď: Mariánské Lázně, Plzeň a Praha. V tom prvním prožil dětství, v tom druhém se narodil a v třetím teď šťastně žije a pracuje jako dramaturg, scenárista (Ulice, Comeback, Studio Kamarád, Planeta Yó), spisovatel (Kryštofův Vzdušný zámek, Intr) a dramatik (Let č. 321, Duende).

Autorka Hana Poláková se stále bojí pavouků a tmy. Vystudovala Literární akademii, ale nyní pracuje mimo svůj obor. Jejím velkým koníčkem se stal bytový design, avšak na knihy nezanevřela a tráví s nimi většinu volného času.

Tomáš Heřman: Vystudoval obor Tvůrčí psaní – redakční práce na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Od humoristických povídek postupně přešel k dramatu a začal se zabývat interaktivitou a míšením žánrů. V současné době se věnuje autorské tvorbě a herectví v dejvickém divadle Potrvá a je pravidelným přispěvatelem webu komiks.cz.

Ivana Musilová: Prodchnutá vůní nebílovských jablek a mořským příbojem toulává se zásadními místy v blízkém i vzdáleném okolí. A baví ji to. Stárnutí a smrti se nebojí, slaví každé probuzení a každý nový nádech. Doporučuje: Čti a mysli a vnímej a piš, v tom je skryta duše. Co doporučuje, sama praktikuje.

Jiří Holub: Věčný student, kastelán, spisovatel a cestovatel. Autor knih. Jak se zbavit Mstivý Soni, Válka strašidel, Kolik váží Matylda a Zádušní mše. Nebojí se dobře se najíst, zašlápnout švába a vynadat někomu, kdo si to zaslouží. Žije a tvoří na zámku Hrubý Rohozec. Až umře, proslaví se.

Zuzana Frantová Pomykalová: Když chodila do školy, vždycky ráda psala po nocích, ze kterých čerpala inspiraci, a to převážně pro svoje horory. Jenže jednoho dne školy došly a nebylo kam dál. Tak nezbylo než v noci spát, aby ve dne mohla chodit do práce. Díky tomu se naučila psát kdykoli a kdekoli a s tím se proměnil a rozšířil i její žánrový repertoár. Tak jí například při cestě na sever oslovili Vikingové, aby napsala cestopis, při jehož ilustrování se setkala s paní hraběnkou, a teď píše knížku o ní. Ať se ale zabývá čímkoli, nikdy nezapomíná na své hororové začátky. Proto se její hrdinové i čtenáři nemusí bát příliš častých happyendů.

Kateřina Hejlová Šípková: Narozena v Máchových Litoměřicích byla zřejmě předurčena k tomu stát se nadšenou milovnicí literatury a jazyků. Vystudovala obor tvůrčí psaní – redakční práce na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Pět let žila a tvořila v Irsku (tady vznikly například knížky Fimbul a Zabijte je všechny!), do jehož barev a nízkého nebe se zamilovala, v současné době pobývá v Anglii, kde se věnuje autorské tvorbě a překladům.

Martin Strnad: Strach je neoddělitelnou součástí mého života. Občas nepříjemnou, jindy naopak vyloženě vyhledávanou. V noci občas úskočně probíhám potemnělou chodbou bytu a těsně unikám před nijak nedefinovanou hrozbou vyčarovanou mou představivostí, ovšem pak skočím do postele k děsivé knize, na gauč k plíživě mrazivému hororu, nebo před počítač k hrůzostrašně pohlcující hře. Strach je prostě ve mě a mé hororové povídky tomu jenom nasvědčují. Při jejich psaní jsem se totiž mnohokrát k smrti vyděsil.

Tomáš Tvrdý: Rodiče zprvu nesdíleli jeho nadšení pro uměleckou tvorbu. Nástěnné malby převážně abstraktních vzorů v ložnici vyvedené voskovkami, cákance vodovkami napříč celou kuchyní včetně stropu a podobné eskapády je doháněly k šílenství. První vlastnoručně sepsané literární dílko se skládalo z jediného podpisu. Stalo se tak v první třídě základní školy, kdy ještě neuměl psát, ale snažil se pečlivě zfalšovat podpis maminky, aby nedostal poznámku. Prozradilo ho plnicí pero, jehož inkoust se při pomalých, promyšlených tazích pekelně rozpíjel.